Insolvenční řízení je řízením, které zásadním způsobem zasahuje jak do práv osoby, která je v úpadku = úpadce, tak do práv věřitelů úpadce. Není neobvyklé, že úpadce a věřitel mají vůči sobě vzájemné pohledávky, u kterých se nabízí tyto vzájemné pohledávky vyřešit mimo insolvenční řízení započtením těchto pohledávek.
V prvním článku této série jsme se věnovali samotnému institutu započtení a možnosti učinit započtení před rozhodnutím o úpadku. V druhém článku této série jsme se zabývali možnosti započtení vzájemných pohledávek úpadce a věřitele po rozhodnutí o úpadku úpadce.
V tomto posledním článku této série se budeme věnovat otázce, jakým způsobem je možné započtení provést, jaká jsou spojena rizika se započtením a také si přiblížíme speciální úpravu započtení u nájmu bytu.
Úkon započtení
Pokud jsou splněny všechny podmínky pro započtení (které jsme přiblížili v druhém článku této série), je nutné ještě učinit samotný úkon, kterým dochází k započtení pohledávek.
Započtení je možné učinit dohodou obou stran (věřitele a úpadce), ale také jej může učinit pouze jedna strana doručením prohlášení o započtení druhé straně (aniž by byl k započtení nutný souhlas druhé strany).
V odborné praxi je řešena otázka, zda tento úkon započtení je také jednou ze zákonných podmínek započtení, která musí být splněna před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (viz druhý článek této série). Převažuje názor, ke kterému se kloníme, že daný úkon započtení není jednou ze zákonných podmínek, která musí být splněna před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku.
To znamená, že dohodu o započtení či jednostranné prohlášení o započtení lze učinit i po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.
Věřitel úpadce by však prakticky měl započtení učinit nejpozději před tím, než bude jeho pohledávka vůči úpadci v rámci způsobu řešení úpadku uspokojována, a také nejpozději před tím, než pohledávka úpadce vůči věřiteli bude v rámci zařazení do majetkové podstaty insolvenčním správcem vymáhána.
Započtení dohodou
Dohoda o započtení má zpravidla formu písemné dohody mezi oběma vlastníky vzájemných pohledávek, ve které tito vlastníci sjednávají, že se jejich vzájemné pohledávky započítávají. V případě započtení v průběhu insolvence jsou pak vlastníky těchto pohledávek úpadce a věřitel úpadce.
Otázkou je, kdo může s věřitelem tuto dohodu o započtení uzavřít, zdali přímo úpadce či insolvenční správce.
Z insolvenčního zákona vyplývá, že nakládat s majetkem úpadce, a tedy i pohledávkami úpadce, může ten, kdo je tzv. „osobou s dispozičními oprávněními“. Uzavřít dohodu o započtení může tato osoba s dispozičními oprávněními.
Kdo je osobou s dispozičními oprávněními pak vymezuje insolvenční zákon s ohledem na danou fázi insolvenčního řízení a způsob řešení úpadku.
Insolvenční správce je osobou s dispozičními oprávněními od prohlášení konkursu. Tedy od prohlášení konkursu by dohodu o započtení musel s věřitelem uzavřít za úpadce insolvenční správce.
V ostatních případech, tedy před rozhodnutí o způsobu řešení úpadku konkursem, či v případě jiného řešení úpadku, např. oddlužením, je osobou s dispozičními oprávněními stále úpadce. Tedy dohodu o započtení může v ostatních případech uzavřít při splnění všech zákonných podmínek přímo úpadce.
Jednostranné započtení
Pokud k tomu budou splněny zákonné podmínky, jednostranné započtení může učinit jak věřitel úpadce, tak úpadce.
Stejně jako u dohody o započtení platí, že v případě započtení ze strany úpadce musí od prohlášení konkurzu jednostranné započtení za úpadce učinit insolvenční správce, v ostatních případech tak může učinit sám úpadce.
Obdobně v případě, kdy započtení činí věřitel úpadce, musí věřitel od prohlášení konkurzu doručit prohlášení o započtení insolvenčnímu správci, v ostatních případech přímo úpadci.
O jednostranném započtení pohledávky by však měl být v každém případě informován insolvenční správce a insolvenční soud, neboť věřitel úpadce by měl svou přihlášenou pohledávku (kterou započetl) vzít zpět, a to buď zcela pokud pohledávka zanikla, nebo částečně v případě částečného zániku.
Neúčinnost a neplatnost započtení
Uzavření dohody o započtení mezi úpadcem a věřitelem nebo jednostranné započtení ze strany úpadce v průběhu insolvence však může být rizikové, neboť hrozí, že takovéto započtení může být neúčinné či neplatné.
Úpadce je totiž v průběhu insolvence několika zákonnými instituty omezen v jednání se svým majetkem. Insolvenční zákon stanoví mimo jiné tato pravidla, která omezují úpadce v průběhu insolvenčního řízení:
- úpadce nesmí činit úkony, kterými by zvýhodňoval jiné věřitele na úkor jiných či zkracoval možnost uspokojení věřitelů;
- úpadce je povinen držet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (tj. zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení), nakládání s majetkem, pokud by mělo jít o podstatné změny tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení;
- úpadce může být omezen v nakládání s majetkem rozhodnutím insolvenčního soudu (na základě předběžného opatření).
Porušení těchto pravidel pak zpravidla způsobuje neúčinnost nebo neplatnost daného právního jednání.
Výše uvedená omezení dopadají i na možnost učinit započtení pohledávek dohodou mezi úpadcem a věřitelem a na možnost úpadce provést jednostranné započtení, neboť takovéto započtení je nakládáním s majetkem úpadce a úkonem, kterým jsou dotčeni i ostatní věřitelé.
Pokud by tedy dohoda o započtení nebo jednostranné započtení ze strany úpadce bylo v rozporu s výše uvedenými pravidly, může se insolvenční správce dovolat u insolvenčního soudu neúčinnosti či neplatnosti této dohody či jednostranného započtení.
Neúčinnost znamená, že pro úpadce a daného věřitele úpadce započtení zůstává započtení z právního hlediska platné, avšak vůči ostatním věřitelům pozbývá právních účinků. To znamená, že se započtení neruší, ale pohledávka úpadce vůči věřiteli (tj. majetek úpadce), která byla započtena, je stále součástí majetkové podstaty (jako by k započtení nedošlo) a může být použita k uspokojení všech věřitelů.
V případě neplatnosti se pak započtení zcela ruší pro všechny osoby, jako by vůbec neproběhlo.
Započtení u nájmu
V druhém článku této série jsme vysvětlili, že jednou z obecných podmínek pro započtení pohledávek po zahájení insolvenčního řízení je, že zákonné podmínky započtení musí být splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku.
V případě oddlužení insolvenční zákon stanoví speciální režim pro započtení týkající se jistoty při nájmu bytu (obchodně často nazývané jako kauce).
U oddlužení dochází nejdříve k rozhodnutí, že úpadek bude řešen oddlužením (tj. rozhodnutí o způsobu řešení úpadku) a až následně po zákonem vymezených úkonech dochází ještě ke schválení oddlužení insolvenčním soudem.
Dle speciální úpravy insolvenčního zákona může být jistota (kauce) započtena zpravidla proti pohledávkám souvisejících s nájmem bytu (nejčastěji dlužné nájemné či škody na bytu) pokud zákonné podmínky pro započtení (viz druhý článek této série) budou splněny před schválením oddlužení.
To znamená, že prostor pro započtení se touto speciální úpravou rozšiřuje, neboť u jiných druhů započtení musí být podmínky pro započtení splněny ještě před rozhodnutím o oddlužení. U započtení jistoty (kauce) je možné započtení učinit i pokud podmínky započtení byly splněny až po rozhodnutí o oddlužení, pokud ještě nedošlo k jeho schválení.
Takovéto započtení jistoty (kauce) z nájmu bytu je možné jak v případě, kdy je úpadce pronajímatelem bytu a chce si jistotu (kauci) započtením ponechat, tak v případě, že úpadce je nájemcem bytu a jeho pronajímatel si chce jistotu (kauci) započtením ponechat.
Závěr
Právní úprava započtení v průběhu insolvence ale také před hrozící insolvencí je poměrně komplikovaná, a ke správnému provedení takovéhoto započtení je nutné splnit několik zákonných podmínek, které jsme přiblížili v této sérii.
Pokud byste potřebovali pomoci se započtením pohledávek před či po zahájení insolvenčního řízení, neváhejte se na nás obrátit.
