Insolvenční řízení je řízením, které svým dopadem zásadním způsobem zasahuje jak do práv osoby, která je v úpadku = úpadce, tak do práv věřitelů a dlužníků úpadce.
Není neobvyklé, že úpadce a věřitel úpadce mají vůči sobě vzájemné pohledávky. Tzn. že určitý věřitel dluží (zpravidla peněžité prostředky) úpadci (tj. pohledávka úpadce) a úpadce zase dluží svému věřiteli (pohledávka věřitele).
Úpadce i věřitel může mít v určitých případech zájem vyřešit tyto vzájemné pohledávky mimo insolvenční řízení započtením těchto pohledávek.
V prvním článku této série jsme se věnovali samotnému institutu započtení a možnosti učinit započtení před rozhodnutím o úpadku.
V tomto článku se budeme věnovat možnosti započtení vzájemných pohledávek úpadce a věřitele po rozhodnutí o úpadku úpadce.
Podmínky započtení po rozhodnutí o úpadku
Započtení po rozhodnutí o úpadku je obecně přípustné, avšak je omezeno několika podmínkami, a dokonce i zákazy stanovenými insolvenčním zákonem.
Níže uvádíme základní podmínky, které musí být splněny pro započtení učiněné po rozhodnutí o úpadku.
1) Věřitel musí svou pohledávku vůči úpadci (kterou chce započíst vůči svému dluhu, tj. pohledávce úpadce vůči věřiteli) přihlásit do insolvenčního řízení, tzn.:
- věřitel musí podat přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení jako každý jiný věřitel,
- věřitel musí v přihlášce svou pohledávku řádně vymezit a doložit její existenci,
- přihlášku lze podat po zahájení insolvenčního řízení až do lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, která činí 2 měsíce (věřitel tak ani v případě započtení nesmí podat přihlášku po této lhůtě), a
- až po podání přihlášky (doručení příslušnému insolvenčnímu soudu) lze přistoupit k úkonu započtení.
2) Pohledávka dlužníka (tj. dluh věřitele) ve výši která převyšuje započítávanou pohledávku věřitele vůči úpadci musí být uhrazena
Věřitel tento rozdíl musí uhradit buď přímo úpadci nebo insolvenčnímu správci, a to podle toho v jaké fázi insolvence má k započtení dojít a jakým způsobem je úpadek řešen. Tedy např.:
- věřitel dluží úpadci 200 000 Kč jako cenu za koupi zboží od úpadce;
- úpadce dluží věřiteli 150 000 Kč jako zápůjčku, kterou úpadce od věřitele obdržel;
- pokud chce věřitel výše uvedené pohledávky započíst, musí nejdříve uhradit 50 000 Kč dlužníkovi či insolvenčnímu správci.
3) Zákonné podmínky započtení musí být splněny již před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku
O jaké zákonné podmínky započtení se jedná uvádíme níže. Dále se budeme níže věnovat tomu, co je zmíněným rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a kdy je toto rozhodnutí vydáváno.
Zákonné podmínky započtení dle insolvenčního zákona
Insolvenční zákon nestanoví, co je myšleno výše uvedenými zákonnými podmínkami započtení. Panuje však shoda, že se jedná o podmínky, které pro započtení stanoví občanský zákoník.
Tyto zákonné podmínky započtení jsme pak vyjmenovali v prvním článku této série v kapitole „Základní podmínky započtení“, na kterou tímto odkazujeme.
Z časového hlediska je pro započtení zásadní podmínka existence vzájemných započitatelných pohledávek, tzn.:
- pohledávky musí existovat již před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku,
- pokud pohledávek vznikne až po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nelze takovouto pohledávku započítat.
Dále je potřeba, aby pohledávka věřitele vůči úpadci byla do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku splatná. Druhá započítávaná pohledávka úpadce (tj. dluh věřitele) musí být do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku tzv. splnitelná (tzn. věřitel musí mít právo svůj dluh splnit, což může nastat i před jeho splatností).
Dvě výše uvedené podmínky chrání dlužníka a ostatní jeho věřitele před vytvářením/nabýváním pohledávek k účelovému započítávání po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, např.:
- započtení nebude možné, pokud obchodní partner úpadce, který má vůči úpadci nesplněný dluh (který by měl v rámci insolvence uhradit úpadci/insolvenčnímu správci, a který by měl být použit k uspokojení věřitelů úpadce) po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku získá vůči úpadci účelově pohledávku (ať už spekulativní koupí pohledávky či uplatňováním spekulativních nároků) k započtení vůči svému dluhu (pohledávce úpadce), tak aby tento svůj dluh nemusel hradit úpadci/insolvenčnímu správci.
Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku
V první řádě je třeba upozornit, že výše zmíněné zákonné podmínky započtení musí být splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku nikoli před rozhodnutím o úpadku.
Rozhodnutím o úpadku se stanoví, zda úpadce je či není v úpadku. Rozhodnutím o způsobu řešení úpadku se pak rozhoduje, jakým způsobem bude úpadek vyřešen, a to buď:
- konkurzem,
- reorganizací, nebo
- oddlužením.
Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku může být za podmínek stanových insolvenčním zákonem spojeno s rozhodnutím o úpadku a vydáno společně v rámci jednoho rozhodnutí.
Pokud však podmínky pro toto spojení nebudou splněny, je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku vydáváno až následně ve lhůtě 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku.
V takovém případě se může stát, že při vydání rozhodnutí o úpadku ještě zákonné podmínky pro započtení nejsou splněny, ale k jejich splnění dojde následně před vydáním rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.
Nepřípustnost započtení
Insolvenční zákon dále stanoví několik případů, v rámci kterých je započtení po rozhodnutí o úpadku nepřípustné.
1) Věřitel získal pohledávku neúčinným právním úkonem
- neúčinností právních úkonů jsme se zabývali v prvním článku této série, na který tímto odkazujeme;
- neúčinným právním úkonem bude například uzavření smlouvy mezi dlužníkem úpadce a úpadcem, která by sloužila k tomu, aby účelově vznikla pohledávka dlužníka za úpadcem, kterou by pak mohl tento dlužník započíst vůči pohledávce úpadce (tj. svému dluhu).
2) Věřitel v době nabytí své pohledávky věděl o dlužníkově úpadku
- v tomto případě by započtení nebylo možné, pokud by např. dlužník úpadce koupil od obchodního partnera úpadce pohledávku tohoto partnera vůči úpadci, k tomu aby ji následně započetl jako svou pohledávku vůči pohledávce úpadce (tj. dluhu dlužníka), přestože dlužník věděl, že úpadce je v úpadku.
Oba tyto zákazy započtení chrání především věřitele před tím, aby jiní věřitelé (resp. dlužníci úpadce) získávali pohledávky vůči úpadci účelově k tomu, aby s ohledem na úpadek úpadce mohli započítávat takto získané pohledávky proti svým dluhům vůči úpadci (pohledávkám úpadce), které by měli uhradit úpadci/insolvenčnímu správci do majetkové podstaty.
3) Započtení je zakázáno insolvenčním zákonem či předběžným opatřením
Insolvenční zákon stanoví, že započtení není v určitých případech možné i při splnění výše uvedených podmínek, např.:
- započtení není možné po dobu trvání moratoria; institut moratoria slouží k tomu, aby úpadce mohl překonat či odvrátit úpadek, a započtení pohledávek by mohlo tento cíl ohrozit (započtení by bylo možné v této době pouze pokud by jej schválil soud svým předběžným opatřením);
- započtení není možné od okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku; reorganizace je způsobem řešení (hrozícího či aktuálního) úpadku, který se snaží vyřešit úpadek úpadce na základě reorganizace (změny v provozu úpadce) s cílem zachovat provoz úpadce; i zde platí, že započtení pohledávek by mohlo tento cíl ohrozit (započtení by bylo možné v této době pouze pokud by o schválil soud svým předběžným opatřením).
Dále insolvenční soud může od zahájení insolvenčního řízení zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započítávání pohledávek úpadce a věřitele.
Tento zákaz nesmí odporovat společnému zájmu věřitelů úpadce a musí být učiněn z důvodů hodných zvláštního zřetele. To znamená, že tento zákaz by měl být učiněn především za účelem ochrany všech věřitelů a musí se jednat o situaci, která svou vážností přijetí takovéhoto zákazu dostatečně odůvodňuje.
V třetím článku se budeme věnovat tomu, jakým způsobem lze započtení provést, jak se může insolvenční správce dovolat nepřípustnosti započtení a představíme speciální úpravu upravující započtení týkající se nájmu bytu.
Pokud byste potřebovali pomoci se započtením pohledávek před či po zahájení insolvenčního řízení, neváhejte se na nás obrátit.
