Současná pandemie koronaviru (COVID-19) a opatření přijatá Vládou ČR a Ministerstvem zdravotnictví mohou zásadním způsobem ovlivnit schopnost smluvních partnerů plnit své smluvní závazky.
V tomto našem článku jsme se zaměřili na právní dopady pandemie koronoviru na obchodní smlouvy.
Velice důležitým faktorem při posuzování dopadů pandemie na smlouvy je, že dle zákona nemá pandemie vliv na povinnost plnit smluvní povinnosti. Smluvní partneři jsou stále povinni smlouvu plnit a povinnosti neporušovat. V případě porušení smlouvy pak může daná smluvní strana přistoupit k uplatňování sankcí vůči druhému smluvnímu partnerovi. Jednou z těchto sankcí může být smluvní pokuta.
Sankcionování smluvního partnera má však své limity, a to zejména v podobě dobrých mravů a principu poctivosti.
V návaznosti na tento článek nás týdeník Ekonom požádal o bližší vyjádření k možnostem obrany proti uplatněné smluvní pokutě. Námi připravené vyjádření bylo nakonec zahrnuto do článku „Jak se vyhnout pokutám za nedodržení smlouvy? Možnosti bývají omezené“. Tento článek byl vydán v čísle 20/2020 týdeníku Ekonom (on-line dostupný zde).
V návaznosti na výše uvedený článek v tomto příspěvku ještě podrobněji rozvedeme naše závěry k možnostem obrany proti smluvním pokutám prostřednictvím institutu dobrých mravů a principu poctivosti.
Zákonná úprava dobrých mravů a principu poctivosti
Zásady a principy právních jednání obsahuje především občanský zákoník. Občanský zákoník pak k zajištění spravedlnosti a poctivosti právních jednání zakotvuje dva základní instituty, a to dobré mravy a princip poctivosti.
Účelem dobrých mravů a principu poctivosti je především umožnit nápravu nepřiměřené přísnosti nebo nespravedlnosti zákonů či smluv.
Dobré mravy
Povinnost jednat v souladu s dobrými mravy vyplývá z ustanovení § 547 a §§ 580 a 588 občanského zákoníku. Dle těchto ustanovení bude právní jednání neplatné, pokud se bude příčit dobrým mravům.
Dobré mravy jsou souhrnem určitých etických a obecně uznávaných zásad v dané společnosti. Prostřednictvím dobrých mravů se posuzuje především platnost právních jednání. Porušení dobrých mravů tak může způsobit neplatnost ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě.
Pokud by například smluvní partner zneužil současnou pandemii ke sjednání smluvní pokuty, která by tímto byla v rozporu s dobrými mravy, je možné domáhat se neplatnosti této smluvní pokuty.
Princip poctivosti
Nad rámec dobrých mravů pak zákon upravuje tzv. princip poctivosti. Občanský zákoník v § 6 stanoví, že každý má povinnost jednat v právní styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Předchozí občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb. účinný do 31. 12. 2013) takovouto výslovnou úpravu neznal.
Princip poctivosti se uplatní především mezi smluvní partnery a představuje určitý očekávaný standard jejich vzájemného jednání. Dle principu poctivosti by jednání smluvních stran mělo být rozumné, férové, s respektem k zájmům druhého smluvního partnera, bez snahy druhého smluvního partnera poškodit či podvést.
Dobré mravy jsou určitým základním standardem jednání, který se použije na všechny právní vztahy. Princip poctivosti je pak vyšším standardem férového jednání mezi smluvními partnery. Tento vyšší standard se aplikuje proto, že smlouvou vzniká mezi smluvními partnery speciální právní vztah, který předpokládá slušné a poctivé jednání.
Zákaz zneužití práv
Zákaz zneužívat výkonu svých práv navazuje na princip poctivosti. Tento zákaz je zakotven v ustanovení § 8 občanského zákoníku, které stanoví, že zjevné zneužití práva nepoužívá právní ochrany.
Dle tohoto ustanovení lze napravovat situace, kdy smluvní strana uplatní svá práva, které ji dle smlouvy náleží, avšak výkonem těchto práv se dopustí nepoctivého jednání.
Zneužití práva uplatnit smluvní pokutu
V případě, že dojde k uložení smluvní pokuty za nesplnění smluvní povinnosti, které bylo způsobeno vlivy pandemie koronaviru, bude zejména nutné zhodnotit, zdali uložení této smluvní pokuty je v souladu s výše uvedeným principem poctivosti.
Princip poctivosti v sobě totiž zahrnuje povinnost loajality smluvních stran a zákaz škodit svému smluvnímu partnerovi.
V případě vzniku tak neobvyklé situace, jako je pandemie, by na zákonem předvídanou loajalitu smluvních partnerů měl být kladen vyšší důraz než obvykle. Daná smluvní strana totiž může svým jednáním, například uplatněním smluvní pokuty, daleko citlivěji poškodit svého smluvního partnera.
Porušením principu poctivosti a zneužitím práva by proto bylo uložení smluvní pokuty s cílem zneužít pandemie koronaviru k dosažení nepoctivých zájmů či s úmyslem poškodit svého smluvního partnera. Příkladem může být situace, kdy pronajímatel bude ukládat svému nájemci smluvní pokuty za neplacení nájemného, které nájemce není schopen hradit kvůli omezení jeho podnikání vlivem pandemie, a to s cílem zneužít této situace a dosáhnout tímto ukončení nájmu, ke kterému by jinak nebyl právní důvod.*
Při posuzování oprávněnosti vymáhání smluvní pokuty je proto nutné zkoumat, zdali uplatnění smluvní pokuty je za těchto okolností odůvodněným a rozumným krokem, který by učinil v této situaci obdobně i jiný podnikatel, nebo byla smluvní pokuta uplatněna s nepoctivým záměrem nebo minimálně se zjevnou bezohledností vůči smluvnímu partnerovi.
Obrana proti smluvní pokutě
Neoprávněnost smluvní pokuty bude muset namítat vždy strana, které byla smluvní pokuta udělena. Tato smluvní strana bude muset svou obranu postavit na dostatku právních argumentů i skutkových podkladů.
Tato smluvní strana by měla shromáždit veškeré podklady, týkající se uplatněné smluvní pokuty. Zejména by se mělo jednat o podklady, ze kterých by vyplývalo, jakým způsobem pandemie ovlivnila porušení dané smluvní povinnosti, za které je smluvní pokuta udělena.
Pokud by měla smluvní strana podezření či by věděla, že smluvní pokuta byla uplatněna s cílem zneužít dané situace či s cílem ji poškodit, doporučujeme zajistit podklady, které by toto potvrzovaly.
Dále lze doporučit, aby daná smluvní strana zaslala svému smluvnímu partnerovi k uplatněné smluvní pokutě své vyjádření. V tomto vyjádření by mělo být uvedeno z jakých důvodů se smluvní pokutou nesouhlasí, včetně právního odůvodnění.
Další postup by se odvíjel od situace, zdali by musel smluvní partner tuto smluvní pokutu vymáhat. Tedy zda by požadoval po druhé smluvní straně zaplacení smluvní pokuty.
V takovém případě by smluvní strana reagovala na jednotlivé kroky tohoto smluvního partnera. Smluvní partner uplatňující smluvní pokutu by k jejímu vymožení zpravidla nejdříve zaslal předžalobní výzvu a následně podal žalobu
Složitější situace však nastává, pokud tento smluvní partner má k dispozici určité peněžité prostředky druhé smluvní strany (např. kauci nájemce) nebo má vůči druhé straně určitý dluh (např. zaplatit kupní cenu za dodání zboží). V této situaci by smluvní partner smluvní pokutu mohl započíst oproti peněžitým prostředkům či pohledávce druhé smluvní strany. Tímto by měl smluvní partner smluvní pokutu za vymoženou.
V takovém případě by to musela být smluvní strana, vůči které byla uplatněna smluvní pokuta, která by musela být aktivní. Tato smluvní strana by se musela bránit proti této smluvní pokutě podáním žaloby u soudu.
Poslední slovo by měl soud
Pokud by nedošlo k vyřešení situace dohodou stran, posuzoval by oprávněnost vymáhání smluvní pokuty zpravidla soud. Soud by tuto oprávněnost posuzoval samozřejmě až na základě žaloby jedné ze smluvních stran, jak bylo uvedeno výše.
Není však neobvyklé, že obchodní smlouvy obsahují tzv. rozhodčí doložku. Touto doložkou je sjednáno, že spory smluvních stran nebudou rozhodovat soudy České republiky, ale rozhodčí soud nebo určený rozhodce. I tento rozhodčí soud nebo rozhodce je pak vázán právními předpisy České republiky. Proces rozhodčího řízení se však značně liší od standardního soudního řízení a může poskytovat menší prostor k obraně.
Dále je třeba upozornit, že soud ani rozhodce nebude zpravidla zkoumat, zdali nedošlo ke zneužití práva a nepoctivému jednání, automaticky. Je vždy na dané smluvní straně, aby požadovala přezkum toho, zda nedošlo k porušení principu poctivosti či dobrých mravů.
Co by soud posuzoval?
Soud by v první řádě posuzoval okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta uplatněna. Zejména pro jaké porušení smlouvy byla smluvní pokuta uplatněna, v jaké míře bylo porušení smlouvy způsobeno vlivem pandemie koronaviru či v jaké situaci a pozici se nacházely smluvní strany.
Dále by soud přihlédl k dosavadnímu chování a praxi smluvních stran. Například zdali určité porušování smlouvy nebylo v nějaké míře mezi stranami vždy tolerováno.
Soud by následně posuzoval také zda smluvní partner chtěl zneužít možnosti uplatňovat smluvní pokutu k dosažení určitého nepoctivého cíle či ve snaze poškodit druhou stranu.
Dosavadní rozhodnutí soudů
Nejvyšší soud České republiky se již zabýval otázkou, zdali vymáhání smluvní pokuty nebylo v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku.
Tato otázka byla vždy posuzována podle již dnes neúčinného obchodního zákoníku. Obchodní zákoník, podobně jako dnešní občanský zákoník, obsahoval pravidlo, že výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.
Současné pojetí zákazu zneužití práva a principu poctivosti je však daleko širší a subjekty chrání více, nežli ustanovení obchodního zákoníku. Přesto jsou závěry Nejvyššího soudu ČR stále v určité míře stále použitelné.
Výslovně je možné zmínit například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 202/2006, sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 či jedno z nejnovějších rozhodnutí v této oblasti rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1657/2017. Ve všech těchto případech bylo namítáno, že vymáhání smluvní pokuty je v rozpor se zásadou poctivého obchodního styku.
Nejvyšší soud ČR se vždy přiklonil k závěru, že uplatněním smluvní pokuty nedošlo k nepoctivému jednání. Nejvyšší soud ČR svá rozhodnutí odůvodnil tím, že smluvní pokuta plní několik funkcí, ať už preventivní, motivační, odškodňovací ale také sankční. Uplatnit smluvní pokutu s cílem sankcionovat druhou stranu za porušení smluvní povinnosti proto bylo dle Nejvyššího soudu ČR v pořádku.
Nejvyšší soud ČR uvedl, že k nepřiznání smluvní pokuty pro zneužití práva by musely vést velmi výjimečné okolnosti, ze kterých by bylo zjevné, že smluvní pokuta nebyla uplatněna s cílem naplnit ani jednu z výše uvedených funkcí, nebo že cílem uložení smluvní pokuty bylo poškodit druhou stranu.
Dosavadní postoj Nejvyššího soudu ČR je proto pro stranu, která by se chtěla dovolávat nepoctivého uplatnění smluvní pokuty, nepříznivý.
Vývoj soudního rozhodování
Současná situace vyvolaná pandemií koronaviru je však bezprecedentním stavem, se kterým se ani naše soudy doposud nesetkaly. Lze proto očekávat, že pandemie koronaviru bude mít svůj dopad i na rozhodování soudů a na používání určitých právních principů, jako například principu poctivosti a dobrých mravů.
Soudy by totiž měly prostřednictvím právních principů a zásad, jako je princip poctivosti a dobrých mravů, napravovat nepřiměřenou tvrdost či nespravedlnost zákonů a smluv. Lze si proto představit, že soudy budou na princip poctivosti a dobré mravy klást daleko větší důraz při rozhodování o smluvních pokutách uplatněných v době pandemie koronaviru či v souvislosti s ní.
Dále je možné, že rozhodování Nejvyššího soudu ČR a soudů obecně bude ovlivněno také změnami v novém občanském zákoníku. Tento občanský zákoník totiž klade daleko větší důraz na poctivé jednání, a dále jinak pojímá také institut smluvní pokuty.
Pokud byste potřebovali pomoci s obranou proti uplatněným smluvním pokutám, neváhejte se na nás obrátit.
*Pozn.: V této situaci nepomůže nájemci ani nový zákon č. 210/2020 Sb., přijatý na ochranu nájemců. Dle tohoto zákona není možné ve stanovené ochranné době (do 31.12.2020) dát nájemci výpověď za neplacení nájemného ve stanoveném období (12.3.2020 až 30.6.2020), pokud nemožnost placení nájemného byla způsobena vlivem pandemie. Proti smluvním pokutám za neplacení nájemného však tento zákon nájemce nechrání.
