Žijeme v době internetové, ve které postupem času stále více roste hodnota jedné komodity – našich osobních údajů. Osobní údaje se stávají nejdůležitějším a nejcennějším obchodním „artiklem“, který je na trhu dostupný. Obzvlášť očividná je tato skutečnost v případě internetových společností (z nichž mezi největší samozřejmě patří Google, Facebook nebo Amazon; osobní údaje jsou však cenné i pro menší internetové společnosti).
Tyto společnosti (snad s výjimkou Amazonu) mají svůj business model postavený na práci s osobními údaji. Značnou část svých příjmů pak získávají díky používání shromážděných osobních údajů, a to na základě přesně cílené reklamy. Vzhledem k množství osobních údajů, které mají tyto společnosti k dispozici o uživatelích jejich služeb, vědí přesně, o které věci se uživatelé zajímají, čím tráví čas atp. Pro podnikatele využívající služeb těchto společností se jedná o ideální marketingový nástroj – vědí, že peníze, které do své propagace investují, budou namířené právě na ty osoby, u kterých mají největší šanci, že se stanou jejich zákazníky.
I to je důvodem, proč je většina služeb poskytovaných těmito internetovými společnostmi pro spotřebitele zdarma. Neplatíme jim totiž za jejich služby penězi, nýbrž našimi osobními údaji. A jak jsme zmiňovali na začátku tohoto článku, cena za osobní údaje jednotlivců postupem času neustále roste. Není tedy divu, že se s osobními údaji začíná obchodovat i přímo. Máme tím na mysli zejména prodeje databází, které obsahují řadu informací o osobách v nich obsažených. Pojďme se společně podívat na některé právní aspekty, které jsou s prodejem osobních údajů spojeny.
Souhlas s prodejem osobních údajů
Prodej osobních údajů je operace, která samozřejmě spadá do škatulky „zpracování osobních údajů“. A jak stanoví GDPR, ke každému zpracování osobních údajů musí mít správce osobních údajů právní důvod. Právních důvodů zná GDPR několik (mezi jinými plnění smlouvy, plnění zákonné povinnosti či oprávněný zájem), tím nejvíce diskutovaným je však bezesporu souhlas se zpracováním osobních údajů.
Souhlas se zpracováním osobních údajů je právním důvodem, který by měl být použit pouze jako krajní možnost v případě, že žádný jiný právní důvod není pro zpracování osobních údajů použitelný. Prodej osobních údajů je právě jedním z těch případů. K prodeji osobních údajů tedy musí dát subjekt údajů, kterého se prodávané osobní údaje týkají, svůj souhlas.
Na souhlas se zpracováním osobních údajů klade GDPR určité požadavky. Souhlas musí být zejména udělený svobodně (např. jeho udělením nesmí být podmiňováno poskytnutí služby), musí být konkrétní (subjekt musí vědět, k jakému účelu souhlas udílí), informovaný a v neposlední řadě, musí být kdykoliv a snadno odvolatelný.
I přes výše uvedené však dochází ke zneužívání souhlasů. Řada podnikatelů totiž spoléhá na to, že jim souhlas se zpracováním osobních údajů udělíme bez hlubšího přemýšlení, ačkoliv jej požadují pro velmi závažné zpracování osobních údajů (kterým prodej osobních údajů bezesporu je). Jeho udělením a následným nezájmem o to, co se s našimi osobními údaji děje, se pak ocitáme ve značně nevýhodné pozici.
Ačkoliv se udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů může odehrát zcela v souladu s GDPR, stále můžeme cítit, že takovéto praktiky nejsou spravedlivé. Z toho důvodu se začínají objevovat právní názory odborníků, které takové chování považují za protiprávní – nikoliv však v rozporu s GDPR, ale s předpisy na ochranu spotřebitele.
K vyřešení této nespravedlnosti přišli odborníci s dvěma primárními řešeními – s právním řešením a s ekonomickým řešením.
Právní řešení
Jedním z řešení je regulace (primárně jejich zákaz) výše zmíněnými předpisy na ochranu spotřebitele. Úprava přichází v úvahu buď na úrovni Evropské unie (směrnice či nařízení) nebo na úrovni národní (v České republice zejména prostřednictvím zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku).
České právní předpisy na ochranu spotřebitele obecně zakazují postup podnikatelů, který v neprospěch spotřebitele zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech. Pro případ nekalých postupů v případě prodeje osobních údajů je tento zákaz použitelný pouze omezeně – šlo by o něm uvažovat například při velmi zmateném, nesrozumitelném poskytování informací o smlouvě.
Na druhou stranu, český zákon o ochraně spotřebitele zakazuje nekalé obchodní praktiky. O nekalou obchodní praktiku se zjednodušeně řečeno jedná tehdy, kdy dochází k narušení ekonomického chování spotřebitele. To znamená, že spotřebitel na základě působení nekalé obchodní praktiky učiní rozhodnutí o koupi, které by bez této praktiky jinak neučinil. O nekalé obchodní praktiky by se v případě prodeje osobních údajů bezpochyby jednat mohlo. Nekalé obchodní praktiky kontroluje Česká obchodní inspekce, která má pravomoc za jejich používání udělovat pokuty.
Ekonomické řešení
Ekonomické řešení volí opačný přístup než právní řešení. Nezakazuje totiž prodej osobních údajů a s ním spojené operace (informování, svobodné rozhodování, nekalé praktiky atd.), nýbrž garantuje subjektům osobních údajů odměnu za rozhodnutí s prodejem osobních údajů souhlasit, například ve formě poskytnutí slevy na budoucí nákupy.
V dnešní době již některé on-line platformy používají podobný mechanismus. Lze se setkat s platformami, které buď přímo zprostředkovávají prodej osobních údajů mezi subjekty osobních údajů a podnikateli, které mají o jejich koupi zájem nebo také s platformami, které samy osobní údaje nakoupí a následně je samy prodávají zájemcům ze strany podnikatelů.
Nicméně, žádné z těchto ekonomických řešení ještě není příliš rozšířené, neboť klade vysoké nároky jak na subjekty údajů (zejména na řádnou správu jejich osobních údajů), tak na podnikatele-správce osobních údajů (zejména nutnost vyplácet vysoké odměny).
Závěr
V tomto článku jsme se zaměřili na fenomén, se kterým se budeme moci postupem času setkávat stále častěji – prodej osobních údajů. Subjekty osobních údajů musejí s prodejem osobních údajů projevit svůj souhlas. Nezřídka však dochází k „nespravedlivému“ jednání, které vyústí v udělení souhlasu s prodejem osobních údajů, ačkoliv by k jeho udělení za ideálních podmínek nedošlo.
Nabízejí se dvě primární řešení tohoto problému – právní (prostřednictvím zákazu nekalých praktik atp.) nebo ekonomické (prostřednictvím poskytnutí odměny subjektu údajů za souhlas s prodejem jejich osobních údajů). Ani jedno řešení však v současné době nemůžeme označit za vhodnější, a to mimo jiné i z důvodu toho, že prodej osobních údajů není téma, kterému by byla věnována přílišná pozornost.
