V nedávné době v internetovém prostředí způsobil rozruch rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze září roku 2016 ve věci GS Media vs. Sanoma (rozsudek C-160/15 ze dne 8. 9. 2016, dále jen „případ GS Media“). Tento rozsudek se týká již nějakou dobu diskutované otázky legální povahy odkazu na jinou webovou stránku, kde je umístěno nějaké autorské dílo (fotografie, video, zvukový záznam apod.).
Ochrana autorských práv v prostředí internetu
V první řadě je třeba si uvědomit, že navzdory (dost možná převažujícímu) dojmu většiny lidí prostředí internetu není žádným Divokým západem, kde platí zcela odlišná pravidla než v reálném světě, či dokonce žádná pravidla. Toto je třeba mít na paměti zejména ve vztahu k autorským právům, která patří k nejohroženějším právům v prostředí internetu. K neoprávněnému šíření a jinému nakládání s chráněnými autorskými díly totiž dochází prostřednictvím internetové sítě mnohem snáze než v běžném životě. Autorským právům je však v prostředí internetu poskytována stejná ochrana jako kdekoliv jinde (ač hůře vymahatelná). Například i pouhým vložením fotky vybrané v Google vyhledávači obrázků na veřejný facebookový profil se může člověk dopustit porušení autorských práv.
Ochrana autorských práv je již delší dobu jedním z hlavních témat diskusí ohledně nastavení právní regulace v oblasti internetu. Jedná se o ožehavé téma, protože se zde střetává několik základních chráněných zájmů: autorská práva autorů na straně jedné a práva všech ostatních na informace a svobodu projevu na straně druhé. Jednou z dílčích otázek, kterou se již několikrát zabývaly nejrůznější soudy včetně SDEU, je pak otázka autorskoprávní povahy odkazu z jedné internetové stránky na jinou stránku, kde je umístěn obsah chráněný autorským právem. Ve světle nejnovějšího rozhodnutí SDEU se touto problematikou budeme zabývat i v tomto článku.
Dosavadní vývoj judikatury SDEU ve vztahu k odkazu
Základní otázkou, kterou se soudy v minulosti zabývaly, bylo, zda lze internetový odkaz považovat za „sdělování veřejnosti“. Sdělování veřejnosti český autorský zákon definuje jako „zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově,“ a jedná se o jedno z práv na užití díla, která patří výlučně autorovi a k jejichž výkonu je třeba souhlasu autora. SDEU se naposledy otázkou, zda lze hypertextový odkaz považovat za sdělování veřejnosti, zabýval v případu Svensson (C-466/12).
V tomto případu SDEU dovodil, že umístění hypertextového odkazu na jedné internetové stránce na jinou internetovou stránku s chráněným obsahem může naplňovat znaky sdělování veřejnosti v případě, že je odkaz určen tzv. „nové veřejnosti“. Termínem „nová veřejnost“ se přitom rozumí „veřejnost, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení jejich díla veřejnosti“. O sdělování díla „nové veřejnosti“ by tak šlo např. tehdy, pokud by dílo bylo původně zveřejněno na stránce s omezeným přístupem (např. jen registrovaným uživatelům) a vkladatel odkazu by odkazem obcházel technické zabezpečení přístupu k dílu na původní stránce. Pokud však odkaz umístěný na jedné internetové stránce vede na jinou volně přístupnou internetovou stránku, nejedná se o sdělování „nové veřejnosti“, a tedy ani o sdělování veřejnosti, ke kterému je potřeba souhlasu autora. Odkaz totiž v takovém případě nezpřístupňuje chráněný obsah potenciálně většímu množství návštěvníků než původní stránka. Tento výklad pak SDEU potvrdil i v případu BestWater International (C-348/13) ve vztahu k tzv. embedded linkům.
Tyto dva případy se však od případu GS Media lišily v jedné podstatné věci: autorský obsah byl na stránce, na kterou bylo odkazováno, zveřejněn oprávněně, tedy se souhlasem autora. V případu GS Media byl však obsah na odkazované stránce zveřejněn bez souhlasu autora.
Případ GS Media – skutkový stav
Pojďme si nyní stručně popsat, čeho se případ GS Media týkal. V případu šlo o fotografie nizozemské veřejně známé osobnosti pořízené pro časopis Playboy. Ještě před zveřejněním v časopise Playboy však vyšel článek na populárním nizozemském bulvárním serveru GeenStilj, který informoval o nafocení těchto fotek pro časopis Playboy a zároveň obsahoval odkaz na stránku, kde byly tyto fotografie publikovány bez souhlasu autora fotografií nebo vydavatele časopisu Playboy. Ačkoliv vydavatel Playboye opakovaně upozorňoval provozovatele bulvárního serveru (společnost GS Media, podle které se případ označuje) na neoprávněné zveřejnění fotografií a vyzýval ke stažení předmětného článku, společnost GS Media na tyto výzvy nereagovala. Naopak poté, co se vydavateli Playboye podařilo dosáhnout stažení fotografií ze stránek, na které původně odkazoval článek na serveru GeenStilj, publikoval portál GeenStilj další články odkazující na další internetové stránky, kde byly fotografie opět neoprávněně zveřejněny. Celý případ se nakonec dostal k soudu a postupně si našel cestu až k SDEU. SDEU se následně zabýval otázkou, zda lze v tomto případě odkaz považovat za sdělování veřejnosti, a tedy neoprávněné užití autorského díla.
Závěr SDEU v případu GS Media
SDEU v tomto případě kladl důraz na to, zda provoz stránek, kde je odkaz umístěn, slouží k dosažení zisku. Na provozovatele stránek, které k dosažení zisku primárně neslouží (typicky osobní či zájmové blogy), jsou přitom kladeny menší nároky. Soud vychází z toho, že provozovatel takových stránek se nezabývá detailně právními důsledky zveřejnění odkazu, tedy že nezpřístupňuje prostřednictvím odkazu protiprávně zveřejněné dílo s plnou znalostí důsledků svého jednání.
Pochopitelně není vyloučeno, že i takový provozovatel věděl o tom, že umisťuje na své stránky odkaz na protiprávně zveřejněné dílo. Skutečnost, že si byl takový provozovatel vědom protiprávnosti svého jednání, je však nutné v případě sporu prokázat (jinak řečeno nelze to bez dalšího předpokládat).
Naopak u provozovatele, který umisťuje odkaz na webové stránky za účelem dosažení zisku, lze podle SDEU předpokládat, že bude mít více možností a prostředků, jak zjistit, zda obsah, na který odkazuje, je zveřejněn legálně, či nikoliv. U takové osoby se proto vědomí o neoprávněném zveřejnění obsahu na odkazované stránce předpokládá.
Co pro jednotlivé uživatele internetu z rozhodnutí SDEU v případu GS Media vyplývá?
Od zářijového vyhlášení rozsudku SDEU v případu GS Media se na internetu živě diskutuje o tom, jaké bude mít tento rozsudek dopady. Problematickým se jeví především slovní spojení „za účelem dosažení zisku“ – nabízí se otázka, jaké všechny činnosti v prostředí internetu se dají považovat za provozované za účelem dosažení zisku. Bezpochyby bude toto rozhodnutí mít vliv především na nejrůznější zpravodajské servery, které budou muset do budoucna postupovat obezřetněji a více si hlídat, na co odkazují. Naopak běžných uživatelů internetu, kteří umisťují odkaz např. na svůj profil na sociálních sítích nebo na svůj osobní blog, se toto rozhodnutí pravděpodobně nijak nedotkne. Mezi tím se však objevuje rozmanitá škála dalších činností a nabízí se otázka, zda pouhá skutečnost, že si nějaký provozovatel webových stránek umístí na stránky několik reklam, již zakládá vyšší míru nutné opatrnosti a zodpovědnosti dané osoby.
Při posuzování možných dopadů rozsudku SDEU je však třeba mít na paměti, že SDEU svým rozhodnutím v případu GS Media pouze poskytl vodítka národním soudům, jak posuzovat právní povahu odkazu. Určení protiprávnosti odkazu tak bude v jednotlivých případech stále záležet na posouzení příslušných národních soudů.
Dopady případu GS Media – případ s Českou pirátskou stranou
Případ GS Media má již dokonce jeden konkrétní dopad v naší zemi: na počátku roku 2017 zastavil Obvodní soud pro Prahu 4 trestní stíhání České pirátské strany, opíraje se o argumentaci SDEU v případě GS Media. Česká pirátská strana byla trestně stíhána pro provozování internetových stránek sledujuserialy.cz a sledujemefilmy.cz, na kterých byla zpřístupněna autorská díla formou tzv. embedovaných odkazů (vložení videa umístěného na jiné stránce do vlastních stránek).
SDEU již v minulosti konstatoval, že mezi běžnými hypertextovými odkazy a embedded linky v podstatě není z právního hlediska rozdíl. Vzhledem k tomu, že v aktuálním případu Česká pirátská strana neprovozovala předmětné stránky za účelem dosažení zisku a tyto stránky ani neobsahovaly žádnou reklamu, je třeba předpokládat, jak dovodil český soud v souladu s rozsudkem v případu GS Media, že Česká pirátská strana nevěděla o protiprávnosti zveřejnění videí na původní internetové stránce. Vědomí o protiprávnosti zveřejnění by muselo být České pirátské straně prokázáno, např. tím, že byla o protiprávnosti informována oprávněným subjektem, typicky nositelem autorských práv. Soud navíc v tomto případě uvedl, že pouhé upozornění na protiprávnost odkazu ze strany České protipirátské unie nevyvrací domněnku nevědomosti, neboť Česká protipirátská unie nedoložila (např. na základě předložení plných mocí), že je oprávněna jednat jménem držitelů autorských práv.
Jak tedy můžeme vidět, případ GS Media má již reálné dopady na prostředí internetu. Vzhledem k stále dynamickému vývoji internetového prostředí a právních vztahů zde vznikajících tak můžeme předpokládat, že se brzy dočkáme zodpovězení otázek, které rozhodnutí SDEU v případu GS Media vyvolalo. Rozhodně se však jedná o krok vstříc ochraně práv a oprávněných zájmů autorů a držitelů autorských práv, při současném zachování tolerance vůči neziskovým a zájmovým webům (jak ukázal případ s Českou pirátskou stranou).
Chcete-li se o této problematice dozvědět více nebo zajímá-li vás, jaké důsledky může mít závěr SDEU v případu GS Media konkrétně pro vás či pro vaše webové stránky jsme Vám k dispozici.