V následujícím článku rozebereme, co je to autorské dílo a kdy k němu vzniká příslušná právní ochrana.
Definici autorského díla nalezneme autorském zákoně. Dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Pojďme se blíže na tyto pojmové znaky díla podívat.
Co znamená jedinečnost? Prakticky není možné, aby dva lidé vytvořili naprosto totožné dílo. Pokud ano, pak by se nejednalo o dílo ve smyslu autorského zákona (a také pravděpodobně o plagiát).
Zároveň musí být dílo výsledkem tvůrčí činnosti autora. Jednoduše řečeno, dílo musí být projevem kreativity. Autorské dílo nevzniká v případě objevu, vědecké teorie, matematického vzorce apod. U těchto kategorií chybí prvek tvůrčí činnosti. Toto duševní vlastnictví je chráněno jinými právy (např. průmyslovými právy).
Dalším pojmovým znakem je nutnost autorské dílo vyjádřit v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Samozřejmě může být dílo zachyceno i v elektronické podobě. Pokud dílo není nikde zachyceno, není dílem ve smyslu autorského zákona. Autorským dílem tudíž není myšlenka, postup, námět apod.
Autorská ochrana díla se vztahuje nejen na dokončené dílo, ale i na jeho jednotlivé části a fáze vývoje. V autorském zákoně můžeme nalézt příklady autorských děl (např. dílo hudební, dílo kinematografické, dílo malířské atd.). Autorským dílem ale může být v podstatě jakékoliv dílo, pokud splňuje pojmové znaky, které jsme si popsali výše. Pokud u autorského díla jeden z pojmových znaků chybí (hlavně pojmový znak jedinečnosti), nazýváme ho tzv. „fiktivním dílem“. Podle autorského zákona se na některá fiktivní díla hledí jako na autorská díla.
Typickými příklady fiktivních děl jsou databáze a počítačové programy. Přestože nejsou tato díla výsledkem tvůrčí činnosti pouze autora, jsou původní a vztahuje se na ně výjimka, uvedená v autorském zákoně (tzn., že jsou považovány za autorská díla). Na rozdíl od matematického vzorce nebo vědecké teorie zde lze spatřovat alespoň určitou míru tvůrčí činnosti (kreativity).
Poněkud složitější je situace u fotografií. Fotografie totiž může být považována buď za autorské dílo (např. umělecké fotografie), fiktivní dílo (např. fotografie, které pořizují turisté na dovolené) nebo nemusí být chráněna autorským vůbec (např. strojově vytvořené fotografie). Nejběžnějším typem fotografií tedy budou ty, které jsou z hlediska autorského práva považované za fiktivní dílo. U těchto fotografií totiž chybí prvek jedinečnosti – daný moment reality může zachytit fotoaparátem několik lidí naráz.
V řadě případů je velice obtížné rozlišit, zda se jedná o autorské dílo, či nikoli. Pokud si tedy nevíte rady s autorskou ochranou díla, obraťte se na nás. Rádi Vám pomůžeme.