Pozor na mlčenlivost zaměstnanců

Mlčenlivost zaměstnanců může být mnohými zaměstnavateli považována za naprostou samozřejmost,  ke které není potřeba žádného zvláštního ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnance. Jak je to ale v praxi?

Stejné povinnosti pro všechny?

Zákoník práce ve svém § 303 taxativně vymezuje okruh zaměstnanců, u kterých výslovně zakotvuje povinnost mlčenlivosti. Takovými zaměstnanci jsou zjednodušeně řečeno zaměstnanci státní správy. Těmto zaměstnancům zákon zakotvuje povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu svého zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám. Okruh vymezení mlčenlivosti je tedy poměrně široký.

Výjimkou, kdy zaměstnanci uvedení v § 303 zákoníku práce mohou takové informace sdělovat, je situace, kdy byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem.

Platí výše uvedená pravidla také na jiné zaměstnance než uvedené v § 303 zákoníku práce? Ačkoli si tak mnoho zaměstnanců myslí, opak je pravdou, a to s ohledem na skutečnost, že výčet v uvedeném ustanovení zákoníku práce je taxativní, tj. úplný a nelze jej tedy vztahovat i na jiné zaměstnance, tj. například na zaměstnance v soukromém sektoru.

Jak je to s mlčenlivostí u jiných zaměstnanců?

Absence výslovně stanovené mlčenlivosti u jiných zaměstnanců než těch specifikovaných v § 303 zákoníku práce nemá za následek, že by takoví zaměstnanci byli oprávněni sdělovat důvěrné informace ze zaměstnání kdekoli a kdykoli.

K povinnosti mlčenlivosti u zaměstnanců neuvedených v § 303 zákoníku práce lze dojít skrz obecné povinnosti zaměstnanců, které jsou uvedené v § 301 zákoníku práce. Jednou z takových povinností je též povinnost „nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele“. Uvedené ustanovení lze považovat za vyjádření jednak jako povinnost loajality, ale zároveň jako povinnost mlčenlivosti, která s povinností loajality bezprostředně souvisí.

Loajalita, resp. mlčenlivost by však měla být přiměřená. Zachování mlčenlivosti v případě obchodního tajemství za přiměřené považovat lze. Za stejně samozřejmé porušení povinnosti loajality lze považovat využití kontaktů získaných při výkonu práce k získání svého obchodního prospěchu. Naopak nahlášení katastrofálního stavu čističky odpadních vod příslušnému dozorovému orgánu, porušením povinnosti loajality není. „Pro posouzení oprávněnosti kritiky je třeba rovněž vzít v úvahu okruh adresátů takového sdělení – kritika zaměstnavatele v šatně po skončení pracovní doby bude mít jinou váhu než kritika zaměstnavatele v tisku, rozhlase či televizi.“[1]

S ohledem na obecnou ustanovení zakotvující povinnost loajality lze nicméně doporučit, aby zaměstnavatel zakotvil povinnost mlčenlivosti konkrétněji. V praxi se činí různými způsoby, a to zejména pomocí samostatné dohody o mlčenlivosti nebo úpravou povinnosti mlčenlivosti v rámci vnitřního předpisu zaměstnavatele.

Non discloser agreement (NDA)

NDA je jednou z nejčastějších možností jak upravit mlčenlivost mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Stejně jako jakákoli jiná dohoda musí být zejména určitá. Musí tedy v ní být specifikovány veškeré skutečnosti, na které se povinnost mlčenlivosti bude vztahovat.

Právě určitost je v praxi častým problémem, a to z důvodu, že se zaměstnavatelé snaží povinnost mlčenlivosti vymezit co nejobecněji, aby pod ni bylo možné podřadit co nejvíce skutečností. V důsledku takového vymezení však často dochází k tomu, že dohoda není určitá, což může mít za následek, že taková dohoda bude hodnocena jako nicotná.

NDA přitom může být sjednána jako samostatná dohoda, případně může být zakotvena přímo v pracovní smlouvě.

Pracovní řád zaměstnavatele

V souladu se zákoníkem práce může pracovní řád rozvádět ustanovení zákoníku práce, což znamená, že pracovní řád nemůže zakotvovat pro zaměstnance nové povinnosti, o kterých zákoník práce, případně smlouvy mlčí. Dle některých názorů přitom zakotvení povinnosti mlčenlivosti je vytvářením nových povinností a je nutné takové ustanovení považovat za neplatně.

S uvedeným názorem však dle našeho názoru nelze souhlasit, když představuje přepjatý formalismus, a to z důvodu, že přiměřená povinnost mlčenlivosti vyplývá z výše uvedené povinnosti loajality. Je zřejmé, že v případě úpravy mlčenlivosti v rámci vnitřního předpisu nedochází k vytváření nových povinností zaměstnance, ale pouze k rozvádění úpravy obsažené v zákoníku práce, která upravuje povinnost loajality a s tím související mlčenlivost.

Zakotvení povinnosti mlčenlivosti zaměstnance v pracovním řádu zaměstnavatele proto považujeme za další možnost, jak upravit povinnost mlčenlivosti zaměstnanců.

Řešíte se svými zaměstnanci porušení povinnosti mlčenlivosti? Potřebujete zrevidovat pracovní smlouvy nebo dohody, aby upravovali povinnost mlčenlivosti?  Kontaktuje nás, rádi Vám poskytneme rady a řešení Vaší situace.