Zpřísnění zákazu ubytování a podmínky vysílání zaměstnanců na pracovní cesty

Vláda ČR se na svém zasedání dne 28.01.2021 usnesla na dalších dílčích změnách krizových opatření, které mají za cíl omezit šíření onemocnění covid-19.

V oblasti maloobchodu a služeb vláda zpřísnila především podmínky zákazu poskytování ubytovacích služeb, respektive výjimku možnosti ubytování v případě služebních cest. Od soboty 30.01.2021 bude možné ubytování poskytnout pouze osobám, které se prokáží dokladem od zaměstnavatele nebo objednatele služeb o účelu služební cesty. Provozovatelé ubytovacích zařízení budou povinní tato potvrzení vyžadovat a uchovávat ke kontrole.

V návaznosti na toto opatření v tomto článku shrnujeme základní podmínky pro vysílání zaměstnanců na pracovní cesty.

Podmínky vysílání na pracovní cestu

Základní podmínky vysílání zaměstnanců na pracovní cestu upravuje zákoník práce v § 42. Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním.

Dohoda o výkonu práce na pracovní cestě nemusí být sjednána v písemné podobě, nemusí být sjednána v pracovní smlouvě a může být sjednána i ústně. Dále může být sjednána pro každou jednotlivou pracovní cestu nebo i obecně pro více pracovních cest v určitém čase anebo obecně po dobu trvání pracovního poměru.

V případě, kdy zaměstnavatel potřebuje svého zaměstnance na pracovní cesty pravidelně vysílat, je vhodné tuto dohodu v obecné formě sjednat již při uzavření pracovního poměru, aby zaměstnavatel nebyl v případě každé pracovní cesty odkázán na souhlas zaměstnance. Z praktického hlediska bývá proto dohoda o výkonu práce na pracovní cestě často obsažena přímo v pracovní smlouvě. Zaměstnanec samozřejmě není povinen tuto dohodu uzavřít.

Obecný souhlas sjednaný v pracovní smlouvě

Dohoda o vysílání na pracovní cesty tedy může být sjednaná přímo v pracovní smlouvě a navíc může být rovnou sjednána obecně např. tak, že zaměstnanec souhlasí s vysíláním na pracovní cesty na území České republiky, bez jakéhokoliv dalšího omezení.

Tato varianta dohody je v praxi rozšířená a je výhodná pro zaměstnavatele, kteří tím získají širokou dispoziční možnost vysílat v případě potřeby zaměstnance mimo sjednané místo výkonu práce.

Při sjednávání dohody v této obecné formě je však potřeba myslet na omezení upravené v § 240 zákoníku práce, podle kterého je u vymezených skupin možné vyslat zaměstnance na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se souhlasem těchto zaměstnanců s vysláním na každou jednotlivou pracovní cestu. Tato zvláštní ochrana se týká těhotných zaměstnankyň, zaměstnanců, kteří pečují o dítě do věku 8 let, případně osamělých zaměstnanců, kteří pečují o dítě ve věku do 15 let, nebo zaměstnanců, kteří převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost).

Nároky zaměstnance na pracovní cestě

Zaměstnanec má při pracovní cestě trvající déle než 5 hodin nárok na stravné, a to ve výši podle délky trvání pracovní cesty, tak jak je to blíže upraveno v § 163 zákoníku práce.

Kromě stravného budou nejčastějším nárokem zaměstnance cestovní náhrady (jízdné, náhrada za použití soukromého vozidla). Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne jinak, tak je povinen zaměstnanci poskytnout na cestovní náhrady zúčtovatelnou zálohu do jejich výše. Při vícedenní pracovní cestě pak zaměstnanci náleží náhrada výdajů za ubytování. Dále má zaměstnanec nárok na náhradu nutných vedlejších výdajů, které mohou v souvislosti s pracovní cestou vzniknout (např. vstupné, parkovné apod.).

Zvláštními podmínkami se řídí zahraniční pracovní cesta upravená v § 154 zákoníku práce, zaměstnanec má v případě zahraniční pracovní cesty nárok na náhrady v cizí měně a výše stravného je v § 170 upravena odlišně od obecné úpravy a konkrétní výši určuje vždy vyhláška ministerstva financí. Pro rok 2021 to je VYHLÁŠKA ze dne 4. prosince 2020 o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2021.

 

Pokud byste potřebovali právní pomoc v oblasti pracovního práva, neváhejte se na nás obrátit.

 

Kontaktní formulář

Čekejte prosím, odesílám Váš dotaz