V předchozích článcích této minisérie „Odškodnění duševních útrap – 1. část“ jsme představili tento specifický nárok na odškodnění za způsobenou citovou újmu v souvislosti s usmrcením blízké osoby. Definovali jsme pojem duševní útrapy, formu a význam odškodnění a zmínili jsme okamžik vzniku nároku na odškodění, kdy se z pozůstalých a blízkých osob zemřelého stávají sekundární oběti. V článku „Odškodnění duševních útrap – 2. část“ jsme se zaměřili na uplatnění nároku na odškodnění duševních útrap a na některá kritéria zohledňovaná soudem pro stanovení výše odškodnění. Za modelový příklad jsme vzali případ uplatnění nemajetkové újmy u pozůstalých z tragické dopravní nehody, u kterého zůstaneme i nadále.
V tomto článku se zaměříme na výši náhrady, způsoby jejího uplatnění, vymáhání a zmíníme také moderační právo soudu.
Výše náhrady
Právní úprava, která vycházela z již zrušeného občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) obsahovala jednorázové plnění, kterým byli odškodňováni pozůstalí za smrt blízké osoby. Tyto paušální částky nemohly zohlednit žádné individuální okolnosti případu a pozůstalí byli odkázáni požadovat náhrady nemajetkové újmy v penězích z titulu ochrany osobnosti žalobou.
Současná právní úprava ukládá přiznání peněžité náhrady blízkým osobám tak, aby plně vyvažovala jejich utrpení. Jedná se o právo ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit popř. zmírnit nemajetkovou újmu a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů.
„Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti (§2959, zák. 89/2012 Sb., Občanský zákoník).“
Při úvaze o výši náhrady soud zvažuje kritéria, která jsme zmínili v předchozím dílu této minisérie, ale dále vychází z principu proporcionality tak, že porovná částky náhrady přisouzené v obdobných případech.
Orientační výše náhrady (která v žádném případě nemá vést do budoucna k paušalizaci náhrad) je judikaturou Nejvyššího soudu ČR dovozována co do základní částky a dalších navýšení dle okolností daného případu. Základní částka náhrady modifikovatelná s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek je pro nejbližší osoby dvacetinásobek průměrné měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Výše náhrady vycházející z této základní částky a dále ovlivněná konkrétním případem se pohybuje mezi 240.000,- Kč až 500.000,- Kč pro každého ze skupiny nejbližších osob zemřelému (tj. rodiče, děti, manželé). Základní částku náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké lze v případě existence okolností zvláštního zřetele hodných výjimečně zvýšit i vícenásobně.
Výše náhrady nemajetkové újmy při usmrcení je dále upravena v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v zákoně o vojácích z povolání a v zákoníku práce. Její výše je stanovena na základě násobku minimální mzdy. Nároky na nemajetkovou újmu dle občanského zákoníku i dle speciálních zákonů, lze uplatňovat i vedle sebe.
Uplatnění nároku
Nárok lze uplatnit mimosoudně u pojišťovny viníka, ale také v rámci adhezního řízení (součást trestního řízení vedeného s viníkem) nebo v rámci občanskoprávního řízení. Způsob uplatnění bude záviset na konkrétním případu.
V rámci trestního řízení vedeného s viníkem dopravní nehody lze rozhodnout o nárocích na náhradu nemajetkové újmy pozůstalých. Děje se tak v rámci adhezního řízení. Soud v odsuzujícím rozsudku uloží viníkovi povinnost k náhradě újmy. Návrh musí pozůstalí uplatnit nejpozději u hlavního líčení a to před zahájením dokazování. Soud může rozhodnout o celém nároku, ale i tak, že v části nárok na náhradu újmy v odsuzujícím rozsudku pozůstalým přizná a se zbytkem jej odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních.
S ohledem na skutečnost, že v rámci adhezního řízení nemusí dojít k přiznání nároku na náhradu újmy, nezbývá pozůstalým jiná možnost, než se svého nároku domáhat u civilního soudu prostřednictvím žaloby na náhradu újmy.
S nároky se lze obrátit i na pojišťovnu viníka za účelem mimosoudního vypořádání nároku na nemajetkovou újmu. Pojišťovna na základě zhodnocení podkladů (které si vyžádá a zpravidla vlastních dotazníků), vyčíslí peněžitou náhradu, na niž má pozůstalý dle jejího uvážení nárok. Pozůstalí s výší stanovenou pojišťovnou souhlasit nemusí a mohou se domáhat jejího přezkoumání, případně se dožadovat svých nároků soudně.
Je povinností viníka dopravní nehody vyrozumět pojišťovnu (u níž má sjednáno povinné ručení vozidla), že bylo proti němu zahájeno trestní řízení v souvislosti s dopravní nehodou a současně, pokud je mu již známo, že jsou po něm požadovány nároky z titulu nemajetkové újmy pozůstalých. Pojišťovna se poté může jako vedlejší účastník účastnit soudního řízení a pokud s ní viník spolupracuje, zpravidla za něho také přiznanou výši náhrady za způsobenou újmu pozůstalým uhradí.
Moderace výše náhrady
Moderace (snížení) výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví a při usmrcení dle § 2953 občanského zákoníku není možná, neboť toto právo se vztahuje výlučně na náhradu škody, nikoli nemajetkové újmy. Posouzení majetkových poměrů viníka, včetně úvahy soudu, zda je či není pro něho uložená výše náhrady likvidační, je součástí volné soudcovské úvahy o přiměřenosti výše náhrady.
Pokud máte jakékoli dotazy vztahující se k nárokům na odškodění duševních útrap při úmrtí blízké osoby, neváhejte se na nás obrátit.